|
Klášterní škola
Nejstarší kladrubskou školou byla latinská
klášterní škola. Tak jako ve všech klášterech, byla
rozdělena na “scholu interior“, v níž studovali mladí
klášterní novicové a “schlu exterior“, pro budoucí světské
kněze a úředníky. V kladrubské klášterní škole se vzdělávali
již v nejstarších dobách i synové okolních šlechticů a
zemanů, z nichž někteří se stali i představenými kláštera,
např. Racek z Prostiboře, Martin z Bubna, Bušek z Vrtby a
další.
Později měla škola tři třídy, v nichž se učili studenti
základním předmětům a latině, budoucí klerikové navíc
teologii a filosofii.
V
roce 1570 nastoupil do této školy i patnáctiletý Mikuláš
Dačický z Heslova, pozdější významný literát, aby se tu
“latině přiučil“.V Kladrubech pobyl pět let a ve svých
Pamětech pak vzpomíná i na tehdejšího kladrubského opata
Wrona jako na zkušeného učitele, ale neoblíbeného
představeného kláštera i klášterních poddaných.
V
roce 1641 postavil klášter novou školní budovu, k níž pak
později přibyla ještě další. Jsou to budovy na
severovýchodní straně nádvoří, souběžné se silnicí. Když
císař Josef II. začal rušit kláštery, snažil se kladrubský
opat zachránit svůj klášter tím, že klášterní školu značně
zmodernizoval a přeměnil ji na tzv. hlavní školu s novými
osnovami. Ustanovil v ní i nového ředitele, Wenzela Lenharda
z Prahy. Stejně tak reformoval i ostatní školy ve svém
obvodu, ale všechno bylo již pozdě, protože v r. 1785 císař
zrušil i kladrubský klášter.
Městská škola
Se
vznikem měst ve 14. století se začaly zakládat školy
městské. Třebaže o takové škole neexistují v naší obci přímé
doklady, předpokládá se, že tady jistě byla již nejméně ve
14. století. Nejstarší zachované městské knihy pocházejí v
Kladrubech až ze 16. století, a již v nich se hned od
počátku mluví o škole.
Škola ani její učitelé neměli nikdy v Kladrubech na růžích
ustláno. Měšťané ve svých kšaftech(závětích) často
odkazovali menší či větší částky obci, konšelům, špitálu,
ale jen málokdy škole. – většinou s poznámkou“co by z oné
sumy zbylo, má se dát do školy nebo rozdělit chudým“.
Ani
učitelé nedostávali vždy pravidelně svůj řádný plat. Tak
například starý kantor Tobiáš Krtínský předložil v r. 1655
konšelům svůj “restcetl“(dlužní úpis) na 96 zlatých, 7
věrtelů piva a 2 prostice soli, což mu obec dlužila za 18
let služby kantorské 12 let služby písaře radního. Jenže ani
sedm let po skončení třicetileté války nemohlo mu zchudlé
město dluh uhradit.
Podle starého ustanovení dostával farář každé čtvrtletí od
všech sedláků po šesti vejcích, z nichž třetina připadla
prvnímu kantorovi. Také na Vánoce dostával kantor od každého
sedláka z přiškolených vesnic 3 groše a od chalupníka po
jednom. Na sv. Štěpána a na Tři krále měli oba kantoři právo
jíst u“farní“ tabule.
Nelze se zmínit též o význačném pedagogovi, kladrubském
rodákovi, Štěpánu Brožovi. Byl synem měšťana Ambrože
Sladovníka a působil v Praze na universitě(Collegium Regiae
Wennceslai). Zemřel roku 1610. Na listinách se podepisoval
Mistr Stefanus Ambrosius Kladrubský.
Škola v 18. a 19. století
V
roce 1782 chodilo do hlavní školy v Kladrubech přes 100
chlapců z okolí. Patnácti nejchudším poskytoval klášter
jídlo, ošacení a školní potřeby bezplatně. Ředitelem hlavní
školy a současně též všech škol v okolí byl v těchto letech
příslušník klášterní komunity Christopher Lőw. Po zrušení
kláštera se ředitelem kladrubské školy stal farář Ladislaus
Erben, který současně vykonával funkci katechety. Po něm
nastoupil Franz Ullmann, pozdější vynikající profesor
orientálních jazyků v Praze. Toho pak vystřídal Kladrubský
rodák Jasef Lippert. V roce 1820 se stal ředitelem
kladrubský kancelist (magistrální úředník) Johan Worel a po
něm jeho syn Franz Worel. Ten byl prvním kladrubským
učitelem, který dostal od státu v roce 1878 za svou práci
doživotní rentu.
Učitel Josef Lippertt byl zase prvním učitelem, dokonce v
celých Čechách, který byl vyznamenán Malou zlatou medailí s
poutkem a pasem. Stalo se tak v roce 1818 za 56 let (!!)
jeho výchovné a vyučovací práce ve škole.
Kladrubská škola patřila mezi první v Čechách, kde se již
začátkem 19. století zavedlo tzv. industriální vyučování pro
dívky, to je šití, pletení a předení. Také chlapci se v
Kladrubech již od roku 1790 učili povinně pěstovat a
roubovat stromy.
Česká menšinová škola
V
roce 1925 vznikla v Kladrubech zásluhou tehdejšího
poštmistra Václava Šitiny a jeho přátel česká menšinová
škola. Její první učitelé, Jaroslav Halík a Václav Andert,
učili v domě pronajatém od obchodníka Josefa Kohna, zprvu
bez tabule, bez křídy i pomůcek. Tato škola vykonala veliký
kus práce mezi českou menšinou v Kladrubech.
Pravidelné oslavy výročí narození T. G. Masaryka a dalších
významných výročí, vánoční a mikulášské besídky, loutkové
divadlo a výlety tvořily kromě vyučování nezapomenutelné
zážitky pro český ostrůvek v německém moři. Učitelé Tomáš
Fronk, Jindřich Vrba, František Heller a další vykonali
tehdy mnoho pro českou věc v Kladrubech. Velikým pomocníkem
v jejich záslužné práci byla Národní jednota pošumavská,
zvláště pak její odbor v Praze Žižkově.
Škola po roce 1945
Přes válku česká škola zanikla. V roce 1945 byla v
Kladrubech opět otevřena dvojtřídní obecná škola v budově
bývalé německé měšťanské školy. Ta přešla v r. 1955 na
osmiletou střední školu, později na ZDŠ a ZŠ. Ve funkci
ředitele školy se vystřídali:
-
Jindřich Vrba (1945 –1946)
-
Jan
Smolík (1946 –1948)
-
Miloš Průcha (1948)
-
Josef Šoltys (1949 – 1950)
-
Václav Peterka (1950 – 1951)
-
Jindřich Vrba (1951 – 1954)
-
Emil Liška (1954 – 1959)
-
Karel Touš (1959 – 1961)
-
Václav Kosán (1961 – 1970)
-
Jiří Čechura (1970 – 1975)
-
Jan
Diviš (1975 – 1977)
-
Vladimír Kališ (1977 – 1986)
-
Zdeněk Šála (1986 – 2005)
-
Iveta Svobodová – Černá (2005 – dosud)
Do
roku 1973 byla škola umístěna v několika budovách. V tomto
roce byl předán do užívání nový učebnový pavilon, v roce
1974 byla dokončena celková oprava původní budovy – vše v
hodnotě 11 miliónů korun.
(historické podklady zpracoval
Jiří Čechura)
|
